Nesmírně důležitá, přitom tolik podceňovaná: Motivace zevnitř

Posted: Březen 4, 2019 By:

Tato myšlenka mě provází neustále. Ale k napsání tohoto článku mě inspirovala až ukázka k novému filmu „Ženy v běhu”.

Inspirace z filmového plátna

Zemře muž v důchodovém věku, který tu zanechá manželku a tři dcery. Jeho posledním přáním bylo, aby jeho ženy společně zaběhly maraton. A tak začnou trénovat.

Nejstarší dcera má sice už tři děti, ale s partnerem nejsou svoji. On se jí směje, jak dlouho už trénuje a přitom ji stejně vždycky předběhne. Ona se s ním proto vsadí, že když ho dokáže předběhnout, požádá ji o ruku. Muž to bere jako absurdní sázku, protože přece není možné, aby ho předběhla vlastní partnerka. A tak ženy trénují. Nemají fyzičku, nebaví je to, jsou zničené. Muž vždy stojí se stopkami a spokojeně se nad časem své milé usmívá.

A teď přichází ta důležitá chvíle. Žena běží, vyčerpaná, sotva plete nohama. Najednou se zastaví před obchodem se svatebními šaty. Zasněte se na ně podívá, usměje se a v tu ránu se rozběhne, plná energie, jako by zrovna začala. Když dobíhá domů, kde muž opět stojí spokojeně se stopkami, najednou mu ztuhne úsměv.

Díky motivaci překonáte cokoliv

O co jde? Žena ve stavu totálního vyčerpání si připomněla svou motivaci – co může mít, když vydrží a zabere. To byla její pravá motivace, to, proč pro ni mělo smysl trénovat. Chtěla si obléct ty krásné bílé svatební šaty. Ve chvíli, kdy si tento obrázek a svou pravou motivaci připomněla, získala energie na rozdávání. Zpocená, ale s úsměvem na tváři.

Jak navíc říká kniha Iva Tomana: „Motivace zvenčí je jako smrad a brzy se vyvětrá.” Důležité je to, co vychází přímo z nás.

Vnitřní motivace a nástěnka vizí

Na všech našich školeních se účastníků ptáme: „Už máte svou nástěnku vizí? Vylepili jste si v diáři své sny? A kde máte ten Mercedes, který vás má motivovat?”.

Přitom na to my školitelé často sami zapomínáme. Můj bývalý přítel také spolupracoval s LR. Oba jsme měli stejné vize – chtěli jsme být Stříbrní organizační manažeři, jezdit Mercedesem, jíst sushi a pít víno, cestovat, chtěli jsme si splnit dovolenou v Rio de Janeiro. Tím pádem mi připadalo v pořádku, že nástěnku vytvářel on a měli jsme ji „dohromady“.

Když jsme se rozešli, odstěhoval se i s nástěnkou. Já jsem ale „neměla čas“ si udělat svou, ačkoliv koupenou jsem ji už dávno měla. Přece vím, co chci.

Jenže časem mi došlo, že jsou mé vize zahalené do jakési mlhy a přestávají mít jasné obrysy. Jako bych je v hlavě pořád měla, ale ne úplně. Proto jsem se konečně odhodala si nástěnku vytvořit, abych měla své vize pořád na očích a v přesných obrysech.

Chvilka práce s nekonečným výsledkem

Zabralo mi to asi hodinu a půl. A můj pracovní život nabral absolutně jiné obrátky. Pochopila jsem, jak je důležité dát do toho svoji energii. Našla jsem si na internetu obrázky toho, co mě motivuje (dovolené, auto, oblečení, lyžování). Svou představu bydlení jsem si vystříhala z časopisů. Z firemních magazínů a news jsem si vystřihla dovolenou, pořadí TOP 50 nejúspěšnějších lidí v ČR a fotku Michala Macka, abych pracovala minimálně stejně intenzivně jako on.

To všechno jsem si připíchla na nástěnku. Dvě mé největší motivace, Mercedes a dovolenou v Rio de Janeiro, jste ale mohli najít po celém mém bytě. Měla jsem je skutečně všude. Nad postelí, abych je viděla hned po probuzení, na toaletě, na lednici, kdekoliv. Každý, kdo přišel na návštěvu, se mi smál.

To, co se odehrálo v následujících 45 dnech, jsem do té doby nezažila. Můj obchod a moje výsledky šly rapidně vzhůru. Najednou jsem z 16 000 bodů měla 26 000 bodů, začala jsem si tím plnit pozici Organizačního manažera – Mercedes a první podmínku pro Rio.

Je to nádherný pocit

Plnit si své vysněné cíle bylo náročné, ale díky tomu, že jsem přesně věděla, co chci, že to šlo ze mě, jsem byla jako nastřelená. Když mi hlavou prolétla myšlenka, že jsem unavená, stačilo se podívat na obrázek Ria a hned jsem měla energii oslovovat, pracovat, domlouvat schůzky.

Když jsem se poprvé objevila na 50. místě nejúspěšnějších lidí v ČR, skákala jsem půl metru vysoko – dokázala jsem to! Byl to nádherný pocit. Skutečně. To, že se mi to splnilo, a hlavně to, jak jsem své cíle plnila, mě nesmírně bavilo. Lidé se mě ptali, na čem „jedu“ (ve smyslu které drogy beru, že mám tolik energie). No přece na vizích, přátelé, jela jsem na svých vizích.

Moje doporučení pro vás: Najděte si tu důležitou hodinku a zasněte se. Nalijte si skleničku vína, klidně tomu dejte celý večer (a celou láhev :-D). Najděte si to, co vás motivuje. Jak poznáte, že to skutečně chcete a máte to dostatečně kolem sebe? Když si toho všimne rodina a okolí a budou si klepat na čelo a říkat, že jste se zbláznili. Pak si o to víc užijete pocit, až se vás budou ptát: JAK JSTE TO DOKÁZALI?! 😊